Zpět

Jak už tomu na světě bývá - u každé založené organizace, nadace či jiného sdružení - nastává okamžik, kdy se o činnosti těchto sdružení počíná dozvídat široká veřčjnost. Ano myslím si, že už víte o čem mluvím. První zmínka o našem fanklubu byla otištěna v časopisu Vaše Šance č. 1/2000 ročník II a nákladem 150 000 výtisků. Zde se nachází rozhovor s Ivanem Mládkem a ještě je tam jedna malá větička o našem fanklubu - hmm jedna malá větička??? Myslete si o tom co chcete pro nás je to úspěch.

Plné znění rozhovoru s Ivanem Mládkem je tu:

Humor má jen jedno měřítko - smích

řekl v rozhovoru pro magazín Vaše Šance Ivan Mládek

Za bujarého veselí vyvolaného poslechem zbrusu nových čédéček hudebníka a baviče Ivana Mládka probíhala práce na konečné verzi rozhovoru, který si Vám dovolujeme předložit. Věříme, že Vás pobaví. Na tomto místě chceme poděkovat reklamnímu oddělení vydavatelské firmy BM Music, bez jehož pomoci by interview nevzniklo.

Vás i Vaši skupinu Banjo band zná snad každý. Co ale bylo před Banjo Bandem? Můžete krátce zrekapitulovat svůj muzikantský vývoj? Jak jste se dostal k hraní a jak se následně vyvíjel vás hudební styl?

V sedmnácit letech jsem se zamiloval do starého jazzu a swingu a od té doby se nevyvíjím. Zpočátku jsem tuto muziku jen intenzivně poslouchal, ale brzo ji začal sám hrát. Na roli dixielandového banjisty jsem by poměrně připraven - v dětství jsem se učil na housle a později jsem toho dost pochytil od starších kamarádů na kytaru. V roce 1960 jsem s pianistou Safertalem a klarinetistou Konůpkou z Bzence založili skupinu tradičního jazzu "Storyville jazz" - a dá se říci, že se dodneška na naší hře a hudebním cítění moc nezměnilo. Není to hezké, vydržet s první láskou celý život? Samozřejmě, že jsem párkrát "zahnul", mezimoje nevěry patří třeba nedlouhé angažmá ve skupině White Stars nebo tříleté učínkování s profesionálními Mustangy.

Jaké desky, knížky, pořady chystáte na blízkou dobu? Kam se podělo Čundrcountry show, jaksi záhadně zmizelo z obrazovky!

U BM Music jsem vydali dvě nová CD, jedno písničkové s názvem "Písně o lásce a pravdě" a jedno narvané stočtyřiceti anekdotami právě s Čundrcountry show (jmenuje se "Anekdoty do 1. i 4. cenové skupiny" pozn. red). Máte pravdu tento náš pořad z obrazovky zmizel a to sice v důsledku rozdělení TV Nova. Připravujeme ale podobný pravidelný pořad, který se bude jmenovat Country estráda. Vyjde-li v dohledné době nějaká moje knížka nevím, v mé moci je ji napsat, ale už ne vydat. Není vyloučeno, že vydavatelství 6P šoupne na trh moji "Krchňu Nikolajevnu" ještě před Vánocemi.

Váš humor je často černý a někdy ještě černější než černý. Občas vyráží dech.

Jednomu vyrazí dech jeden vtípek, druhému zase nějaký jiný. Všem se nikdy nezavděčíte, co člověk, to trochu jiný smysl pro humor. A každý si myslí, že má ten nejlepší. To, co ode mne slyšíte, to není žádný druh humoru, protože humor je přece jenom jeden. A kdyby člověk přece chtěl humor za každou cenu rozškatulkovat tak bych ho rozdělil na ten, kterému se lidi smějí a kterému ne. Humor má jen jedno nemilosrdné měřítko - smích. Jakmile mi někdo začne tvrdit, že chce dělat je "chytrý " humor, "laskavý" humor, nebo dokonce "jemný anglický" humor tak ho lituju. Dovedu si ho živě představit, jak se bude na pódiu potit. Dál se dá humor samozřejmě dělit podle toho, jestli se hodí do médií anebo jen ke stolu v hospodě. Ale tu čáru už bych nechal na bavičích, na jejich autocentuře a možná hlavně pudu sebezáchovy. V televizi řeknete víckrát něco za čáru a lidem se znechutíte.

Na webové stránce Vašeho fanklubu jsem si přečetl, že jste kdysi hrál půl roku v Paříži v ruských kabaretech na balalajku? Vzpomněl byste na toto období? Musela to být ohromná zkušenost, velké dobrodružství. Jaký byl noční život, ženy…atd?

Po srpnu 1968 jsem jako většina mých kamarádů emigroval a nějaký čas se potloukal také po Paříži. Francouzi mají rádi pořádek, na kytaru jim musí hrát Španěl, na dudy Skot a na banjo americký černoch. Nejblíže jsem měl k Rusovi a tak jsem vsadil na balalajku. Celkem mi to vyšlo a docela obstojně jsem se v Pařízí živil po ruských bělogvardějských klubech. Ani místní staré ruské emigranty moje poloruská hra na balalajku neurážela, líbil jsem se jim možná také ze soucitu, že jejich krajani sovětčíci k nám v srpnu vlítli. Nočního života jsem si moc neužil, jednak jsem měl s sebou svoje děvčátko a pak bych na nějaký ten "Moulin Rouge" či "St. Denis" neměl v té době ani prachy. K největším nočním zážitkům patřily asi moje návraty z ruských klubů domů, při kterých jsem víc než na lehké děvčiny narážel na francouzské klošádry. Polehávali na mé trase pod novinami na větrácích od metra a snažili se vyžebrat na mně mé těžce vybalalajkované franky.

Jaký je Váš názor coby absolventa Vysoké školy ekonomické na současnou situaci u nás? Odrážíme se ode dna, nebo jsem v krizi až po uši?

Se současnou hospodářskou a politickou situací jsem naprosto spokojen, celý život jsem toužil po tom, co tady dnes máme. Tak už to je, v demokracii se máme chvíli lépe, chvíli hůře, nějaký čas je krize, pak zas konjunktura, prostě bordel. Jiné už nikdy nebude, musíme se s tím smířit, pořádek, po kterém hodně neúspěšných lidí volá, je možný jenom v komunismu a fašismu. To já mám radši bordel, i když mám hlouběji do kapsy než dřív, za komunistů.

Je tak veselo, jak bývá následně na jevišti, i době, kdy své pořady teprve připravujete? Děláte si se svými kolegy naschvály, recese? Přispějete nám nějakou "historkou z natáčení", vtipem, který Vás v poslední době napadl nebo pobavil nebo třeba obojím?

V souboru si neděláme žádné naschvály, stačí, jak si někdy lezeme na nervy už svými zlozvyky, stařeckou chamtivostí, svými obličeji. To by ještě tak scházelo, aby někdo udělal nějaký naschvály, to bychom se snad rozpadli. A nezlobte se, žádnou veselou příhodu z natáčení nemám, nám se při natáčení kupí jen samé smutné historky, jako že někdo zapomene text, někdo zapomene přijít, kameramani nezaberou ten nejdůležitější záběr. A vtip znám teď jen jeden, ale ten je za tu zmíněnou čáru, ten by čtenářům Vašeho časopisu určitě lehce vyrazil dech. Ale v hospodě by se mu určitě hrozně smáli. Takže možná někdy v hospodě.

Budeme se těšit. Děkujeme za rozhovor.


Zpět