O Smolíčkovi Pacholíčkovi

Byl jednou jeden tatínek, maminka a strejda a těm se narodil Smolíček Pacholíček. Jednou s nim šli do lesa a tam Smolíčka ztratili. Smolíček zůstal ležet v lese, na zadech, byl ještě v takové té kojenecké kukle, byl pevně obvázán krajkovým povijanem, takže se po lese jen těžko pohyboval a k jídlu si nic chytit nemohl, bylo pro něj proto velké štěstí, že ho našel jelen Zlaté Parohy. Jelen Zlaté Parohy si odnesl Smolíčka v náručí do sv... tak dokopal si ho spíš do svého lesního obydlí, tam žili dlouhá léta, až Smolíček vyrost v takového většího chlapce.

Smolíček, který toho přirozeně od jelena příliš nepochytil, byl takový tupější, takový hloupější než ostatní děti, co byly v lese u ostatních zvířat a hlavně byl důvěřivý.

Když byl Smolíček jednou doma sám, jelen šel někam na pastvu, nebo aspoň říkal, že jde na pastvu, když byl Smolíček doma sám, přišly k jejich obydli Jezinky. Deset Jezinek. Devět bylo takových malých, zašlých, nesympatických, zamračených, neupravených a jedna byla taková vymydlena, veselá, sympatická, taková vysoká, statná, kudrnatá, byl to sameček.

Jezinky ťukaly na dveře, Smolíček jim otevřel, jezinky Smolíčka slušně pozdravily, zmlátily ho a unesly ho na ocase... unesly ho do hlubokého lesa. Smolíček křičel o pomoc. To volání naštěstí uslyšel jelen, nechal srnu srnou a utíkal a Smolíčka zachránil.
Co bylo se Smolíčkem dál, když byl starší, to už nevíme, já vím jen tolik, že když bylo Smolíčkovi asi 17 nebo 18 let a byl u vojenského odvodu a řekl tam, že jeho otec je jelen Zlaté Parohy, tak ze dostal modrou knížku...