O Sněhurce

Královi a královně se narodila holčička Sněhurka. Král si potom ještě dlouho královnu dobíral, protože věděl, že Sněhurka není jeho. Sněhurka nebyla zpočátku moc hezká, vypadala tak trochu jako takový malý krokodýl, ale časem zkrásněla, takže jednoho dne vešla její matka královna do pokoje a zeptala se svého kouzelného zrcadla: "Zrcadlo, kdo je v našem království nejkrásnější?" A zrcadlo ji odpovědělo: "Tvoje dcera Sněhurka, Ty držtičko."

Královna se rozlítila, zavolala sluhu a řekla mu: "Sluho, odvedeš Sněhurku do hlubokého lesa a tam ji usekneš hlavu. Za odměnu dostaneš... diplom." Sluha skutečně odvedl Sněhurku do hlubokého lesa, ale tam ji tu hlavičku neusekl, nějak se mu ji zželelo, byl to dobrák, nebo se netrefil spíš, zkratka Sněhurka zůstala naživu, bloudila lesem, až zabloudila k takové malinké chaloupce.

Vešla dovnitř, vyvětrala tam, trpaslíci byli malí, ale sedm jich bylo, já tuto pasáž nebudu rozvádět, já tu pasáž raději nějak obratně přejdu, zkratka Sněhurka tam vyvětrala, takže trpaslíci nemohli v noci trefit do chaloupky, když se vraceli z práce. Sněhurka se u trpaslíku usadila.

Královně se brzy doneslo, ze Sněhurka je naživu. Královna se proměnila na čarodějnici, to bylo jediné co uměla, jinak byla úplný lempl, ale na čarodějnici na tu se uměla proměnit, na to ji užilo. A v této proměně se vydala královna hledat do lesa Sněhurku.

Sněhurka byla zrovna sama doma v chaloupce, dělala nějaké domácí práce, myslím že zrovna vyvářela Šmudlovy trenýrky, marně, když někdo zaťukal na dveře. Sněhurka otevřela a za dveřmi stala čarodějnice. V ruce držela jablíčko a říkala: "Sněhurko, kup si to jablíčko, není vůbec otrávené, i když na to nevypadá," bylo takový bleděmodrý, barvoslepá Sněhurka si ho koupila, sotva si jednou hryzla, fláklo to s ní vo zem.

Když přišli trpaslíci z práce domu, nejevila už Sněhurka známek života. Trpaslici dali Sněhurku do takové skleněné rakve, kterou tam na ni měli už připravenou a dali ji s tou rakvi za takovou stodolu. Druhy den naštěstí šel okolo krásný princ... na koni. Když přijel k té stodole, seskočil z koně, utíkal za tu stodolu, přišel k rakvi, i přes to skleněné víko poznal, že tam leží neznámá dívka, která je krásná v obličeji, po těle a že má dobrou povahu. Princ se rozhodl, že si ji obživí. Tak, princ to skleněné víko odklopil, na Sněhurku se přiklop... pardon, nahnul, tu Sněhurku nějak políbil, nebo volíznul, čerta něco takovýho, prostě něco udělal a výsledek byl, že Sněhurka najednou obživla. Oba mladí lide z toho měli ohromnou radost, hlavně Sněhurka už s tím ňák nepočítala, že by si ještě někdy žila a princ odvedl Sněhurku do svého království. Trpaslíky samozřejmě vzali s sebou také. Ve městě je potom prodali do zoo, každá kačka byla dobrá pro začátek. Trpaslíkům se v zoo moc líbilo, než se dověděli, že je v zoo koupili na maso pro hrochy.