5. epocha - Strýc Karel

Strejda Karel se celý život dřel na hvězdárně v Ondřejově jako hvězdář. Jeho největším životním úspěchem bylo, že se mu podařilo jako prvnímu na světě vyfotografovat Marťana. Marťan na zlomek vteřiny vystrčil hlavu z kráteru, který právě strejda dalekohledem pozoroval. Marťan se svýma dvěma ústy současně zasmál a zamračil - a zase zalezl. Strejda jej však stačil vyfotografovat. Pravost strejdova snímku dvojústého Marťana potvrdily nedávno zachycené signály z Marsu, ze kterých astronomové rozluštily, že Marťani nám pozemšťanům přezdívají "jednohubky".

Strejda Karel je velice pohledný muž, ale je, bohužel, plešatý jako já. Líbí se mi na něm, že si z toho, že je mrzák, nic nedělá a nemá žádné komplexy. Jenom nesnese, aby se mu pleš na slunci leskla. Zdrsňuje si ji proto každé ráno smirkovým papírem, což teta Marie nerada vidí. Podezřívá ho, že to dělá kvůli ženským. Teta žárlí oprávněně, protože se nedávno stala strejdovi tato příhoda. Strejda je šeroslepý, když se trochu smrákne, velmi špatně vidí. Nu a šel tak asi před měsícem navečer po jednom pražském parku, chytil tam nějaké děvče a chtěl mu dát hubičku na dobrou noc, aniž o to stálo. Děvče se bránilo, kousalo, kopalo, plivalo a když promluvilo, strejda zjistil, že je to metař. Jakmile to zjistil, okamžitě ho samozřejmě pustil, vrátil mu koště a trenýrky a nechal ho jít svou cestou.

Strejdovi Karlovi se na jednu stranu líbí mladé dívky, na druhou stranu je jeho vztah k ženám asi nějaký divný, protože se o nich vyjadřuje velmi ošklivě. Jednou mi říkal, že i na té nejkrásnější ženě můžeme při troše dobré vůle najít něco hnusného a že manželka je v podstatě cizí tlustý chlap, který ti leze na nervy. Jednou jsem strejdu Karla zaslechl, jak se vedle v místnosti baví s nějakým svým kamarádem. Říkal mu, že manželka, která by byla ideální, by musela být hluchá, slepá, němá, bez čichu, bez nohou, bez rukou a musela by mít smysl pro humor. Jeho kamarád s ním souhlasil, že přesně tak si ji představuje také, ale že by ji měl ještě na řetízku.

Pamatuji se, že mě strejda Karel kazil už od dětství. Byl jsem s ním jednou v Národním divadle na Rusalce a jako zvídavé dítě jsem se ptal, co je to vodní víla. Strejda mi odpověděl, že vodní víla je položena - poloryba, od pasu nahoru že je ženská a od pasu dolů že je ryba a jestli si ji ten princ vezme, tak si sní moc neužije. Strejda Karel říkal dále, že kdyby on si namlouval nějakou kombinovanou ženu, tak že by chtěl, aby byla od pasů dolu žena, aby mohl tohleto - tomu jsem tenkrát nerozuměl - a od pasu nahoru, aby prý hodně vydělávala v zaměstnání, že by musela být bagr. Byl jsem citlivé dítě a "položena-polobagr" mě pak strašila ve snech ještě pěkně dlouho.

Strejda Karel je poslední můj příbuzný, kterého dobře znám. Mám ještě několik vzdálených tet, strejdů, bratranců a sestřenic, o nich však mnoho nevím a těžko bych o nich mohl něco napsat. Musel bych si vymýšlet - a na to já nemám povahu.