3. epocha - Tatínek

Tatínek se celý život politicky angažoval. Už jako dítě ve Skautu, pak v Sokole, pak v agrární straně, pak v NSDAP, pak v sociální demokracii a nakonec v KSČ. Zkrátka celý život šel, jak se říká, s lidem. Přesto se k němu společnost zachovala macešsky a v roce 1948 mu vzala jeho jedinou továrnu. Nezbylo mu než se živit prací, což pro něj nebylo jednoduché. Žádná práce mu nevoněla, manuální mu dokonce smrděla. Nový život se rozhodl začít jako lepič tapet. Již na první zakázce zjistil, že mu toto řemeslo nepůjde. Vytapetoval nějakou místnost tak, že pak byly na zdi kolem dokola boule. Vytapetoval místnost další - a zase to samé. "Jak je to možné? Někde musím dělat chybu, bude to nějaká prkotina!" řekl si tatínek a začal se pídit po příčině boulí. Když tu záhadu rozluštil, sám se tomu musil smát. Taková hloupost! Zapomněl vždycky sundat ze zdi obrazy.

Tatínek se rozhodl, že to zkusí v zemědělství. Nastoupil v JZD Bakovice v severních Čechách, které vedl přísný, ale spravedlivý předseda. Honil první týdny tatínka po dvoře jako nadmuté kozy, aby ho co nejlépe zapracoval. A brzy se dostavily výsledky. Po měsíci přestal tatínek dělat pomocné práce a do roka to dotáhl až na pracovní zařazení "samostatný odpovědný pacholek". Tatínek neusnul na vavřínech, v JZD dál postupoval, až se stal agronomem. Tatínek se jako agronom v JZD Bakovice nejvíce vyznamenal v roce 1960, když odhalil příčiny katastrofální neúrody, která postihla předešlý rok jejich družstvo. Zjistil, že nezaseli.

S odstupem doby míním, že mi tatínek byl více než dobrým otcem. Ještě před tím, než jsem nastoupil do první třídy obecné, dal mi sám základy všeobecného vzdělání, takže jsem měl před ostatními prvňáčky pěkný náskok. Od tatínka jsem už věděl, že součet úhlů v trojúhelníku je vždy tři, že mravenec je náš nejmenší sudokopytníček, že až mistr Jan Hus zavedl libovolné psaní obojího "i", tvrdého i měkkého, tak zvaný způsob "pod obojí".

Tatínek to se mnou vždycky myslil dobře. Když jsem měl jít na vojnu, tatínek dělal, co bylo v jeho silách, abych dostal modrou knížku. Posílal na vojenskou správu fotografie mojí malé postavy, situované vedle krabičky od sirek, aby viděli, že mám "pod míru". Nebylo to však nic platné a nakonec jsem musil narukovat. A mohl bych uvádět další a další příklady toho, jaký byl náš tatínek hodný tatínek.