Zpět


MŮJ ŽIVOTOPIS S OHLEDEM NA MŮJ UMĚLECKÝ VÝVOJ


Životopis (monolog z pořadu Silvestr 99)

Narodila jsem se nečekaně dne 11. července 1975 dvěma sympatickým rodičům. Byla jsem krásné miminko. Vážila jsem 4 kila, z toho 3,5 hlava. Maminka si mě brzy oblíbila a začla mě neuvěřitelně rozmazlovat. Koupala mě ve vaničce, kupovala mi řehtačky, a abych měla každé ráno mateřské mléko o správné teplotě, spala ve sklepě na sedmém schodě. Ale jinak se mi dostávalo od maminky tvrdé sparťanské výchovy. Nezabalovala mě do plen, ale nechávala mě volně lézt po čtyřech po podlaze, a když jsem udělala nějakou tu loužičku, tak mě maminka zlískala, vymáchala mi v tom čumák a vyhodila na dvorek. Dodneška jsem proto neobyčejně čistotné děvče. Když je například venku bláto, tak si třeba půl hodiny čistím podrážky na rohožce a pak teprve, v úplně čistých holínkách, skočím do postýlky k plyšákovi. Můj tatínek byl veselá kopa. Když jsem byla malá, tak si pořád z maminky utahoval, protože věděl, že nejsem jeho. Když se mi narodil bratříček, byla jsem s tatínkem jednou na procházce a zeptala jsem se, jak vlastně přišel bratříček na svět. Tatínek se zadíval do mých zvídavých nevinných dětských očí a řekl mi, že jej přinesl čáp. Řekla jsem mu: "Že se tatínku nestydíš, takovou máš doma hodnou a hezkou maminku a souložíš s čápama." Taková jsem byla už rozumná. Když jsem přišla do první třídy, byla jsem hrozně hodné a klidné dítě. Byla jsem tak klidná, že si paní učitelka často myslila, že jsem mrtvá. Musela vždycky ke mně přijít a šťouchnout do mě, jestli po ní seknu. Ve škole mě to hrozně bavilo, naučila jsem se tam spoustu zajímavých věcí. Jako třeba to, že Horymír, po skoku na koni z Vyšehradu, už nemohl mít děti, že první člověk byl takzvaný Homouš Sapiens, anebo to, že součet čtverců nad odvěsnami se rovná kouli pod přeponou. Učitelé měli ze mne radost, byla jsem nejlepší žák z celé třídy. Byla jsem primeros. Největší radost měl ze mě pan učitel dějepisu, za kterým jsem chodila po vyučování do sborovny, kde nás nakonec nachytal pan ředitel. Aby pana učitele nezavřeli, musel emigrovat do Ruska. Tam ale znásilnil hluchoněmou, a pak jí přerazil ruce, aby to nevykecala. Přesto ho obvinili a odsoudili k trestu smrti na elektrickém křesle. V Rusku ale šetří proudem, a tak ho prý k elektrickému křeslu jenom přivázali, napojili na něj kabely a pak ho umlátili klackem. Po základní škole jsem krátce chodila do školy pro děti se zbytky zraku. Ale po prvních zkouškách jsem byla přeřazena do školy pro děti se zbytky mozku. Ani tuto školu jsem nedokončila. A tak jsem se rozhodla, dát se na umění. Začala jsem hrát s Banjo Bandem, se kterým jsem se seznámila na zabíjačce prasete Ivana Mládka. Tak to byl můj životopis s ohledem na můj umělecký vývoj.


Zpět